Obvyklé druhy jizev

Hypotrofická jizva: vzniká v místech, kde se po traumatu nevytvořil dostatek nového kolagenního pojiva a zůstává vkleslinka. Klasickým příkladem jsou jizvičky po akné či planých neštovicích, lze sem zařadit i strie – ty souvisí s velkými a rychlými změnami tělesného objemu,  kdy se kůže už nedokáže dostatečně napínat a v hlubších partiích praská. Nejčastěji vznikají v období puberty a v těhotenství.

Hypertrofická, resp. keloidní jizva: je nejčastější forma chybného hojení. Vzniká nekontrolovanou produkcí kolagenních vláken při hojení rány.  Plastický útvar, který okolí přesahuje o několik milimetrů, má zpočátku červenou barvu a postupně bledne. Keloidní jizva na rozdíl od jizvy hypertofické přesahuje dalece hranici původního traumatu a často svědí či bolí.

Léčba

S korekcí jizev je dobré začít co nejdříve, ideálně ihned po zhojení traumatu nebo vyndání stehů.

Zlepšení vzhledu jizev můžeme podpořit různými metodami. Kromě konzervativních metod ( masáže, aplikace speciálních přípravků a náplastí ) se používá estetická či plastická chirurgie. Korekce jizev těmito relativně invazivními metodami ale není bez jistého rizika.

Korekce jizev je léčbou dlouhodobou a opakovanou, jejímž cílem je dosáhnout esteticky méně rušivého stavu, je však třeba si uvědomit, že jizvu nikdy nelze zcela odstranit. 

K výběru vhodné terapie musíme zvážit umístění, charakter, hloubku a velikost jizvy, pacientův věk či reakce na předchozí léčbu. Je proto nutné, aby jizvu lékař prohlédl a rozhodl o následném a vhodném způsobu léčby.

Kryolizace: léčebného účinku se dosahuje zmrazením patologické tkáně tekutým dusíkem při –180 až –190 °C.

Intralezionální aplikace kortikosteroidů: injekční aplikace látek, které v jizvě navodí atrofii, mají výrazný efekt na svědění či bolest jizvy a brání jejich dalšímu růstu.

Laserové zákroky: korekce pomocí cévního či uhličitého laseru ev. IPL, aplikuje se spíše na starší jizvy.

K dosažení nejlepšího výsledku je vhodné různé metody kombinovat.

Před a po